1 kapitola : Celá !!
1 kapitola normální už je celá !
1.přemněna
Byl jasný den a zrovna jsem stávala podívala jsem se do zrcadla co jsem mněla v mém pokoji.
Ta postava mněla černé vlasy a modrou košili na spaní . Chvíli jsem se na sebe dívala a pak jsem uznala že bych mněla jít do kuchyně abych stihla jít do školy.Došla jsem tam a mamku jsem pozdravila jako každé ráno každý den v téhle vesnici Asta. Šla jsem do koupelny stříkla si na obličej trochu vody a šla jsem se nasnídat.Vzala jsem si jogurt rohlík a převlékla se.Našla jsem jen hnědé tričko a modré džíny . Učesala jsem si vlasy . ,,Au“ vyhrkla jsem když jsem zabořila hřeben do vlasů.Po nějaké době zápasení jsem přece jen vyhrála a ty vlasy učesala.A šla jsem do školy.Hodila jsem na sebe bundu a ve dveřích jsem zakřičela ,,Ahoj!“ Mamka se na mně podívala usmála se a řekla ,,ahoj“.
Zavřela jsem za sebou dveře a tradá do školy.Před školou byl jako každý den ruch. Vešla jsem do velkých dřevěných dveří a pozdravila uklizečky. ,,Dobrý den “ „Dobrý den “ odpověděly.Do šatny to byl jen kousek úzkou chodbou. Když jsem si sedla a obula si moje červené školní papuče tak na mně zavolal známí hlas a já hned věděla že je to Ema moje nejlepší kamarádka. „ Ahoj“ „ Ahoj Emi“ řekla jsem jí. „ tak co počkáš na mně?“ zeptala se. „ tak ne asi“ Pověsila jsem si bundu dala si aktovku na záda a čekala na ni. „dneska máš nějak dobrou náladu ne?“ „ no jasně máme jen 4 hodiny a je úplněk“ „ jak to souvisí s úplňkem?“ „ je pátek 13 a je úplněk super podmínky na vyvolávání duchů“
„ Aha… Bojíš se?“ „ Ne ty?“ „ noo.. Ne!“ „ hahaha ty strašpitlíku “ „ no co každý je nějaký „ zamručela jsem si podnos.Šly jsme po schodek do třídy.Když jsem otevřela dveře od naší třídy tak jsem nebyla zrovna nadšená. „Ahojky“ volala na mně Ivana moje nepřítelkyně. Ani nevím proč prostě se nebavíme máme to asi v krvi. „tak jak se má naše malá holčička“Zeptala se mně s úšklebkem na tváři. Ale na místě to nebylo. Jsem o rok starší a asi o hlavu vyšší . Vyplázla jsem na ni jazyk a šla jsi sednou na své místo.Naštěstí zazvonilo což zarazilo pokračování naše hádky. Přišla učitelka a mně se začalo dělat jaksi špatně. Ale z ní to asi nejspíš nebylo. „ Paní učitelko“ „Ano?“ „ prosím smím na záchod?“ „vždyť právě zazvonilo“ řekla zaraženě i naštvaně . „ já vím ale mně se naráz udělalo jaksi blbě“ „špatně“ vyhrkla „ano jistě běž,má jít někdo s tebou ?“ „ne není to nutné“ Zvedla jsem se a namířila jsi to přímo ke dveřím a zamířilas záchod.Ale bylo mi za chvíli už líp tak jsem šla zpátky do třídy.Ale jak sem otevřela dveře tak mně ta bolest znovu pohltila ale horší „áu au au“ vyhrkla jsem bolestí a tělo mi pohltila hrozná křeč. „ co je? Jsi v pořádku ? co se děje?“ křičely na mně hlasy,ale já nic neviděla jen tmu samou tmu. V té bolesti jsem jen cítila jak mně někdo odnáší pryč ale moc rychle , rychle na člověka.Ta bolest začala přestávat až v noci . Přesně v úplňku. Vtom na mně někdo zakřičel „ slyšíš mně?“ a já si uvědomila že už můžu otevřít oči. Ataky jsem to udělala. Přede mnou stál muž sněhobílou mněl pokožku a zelené oči. Chytil mně za ruku a natáhl mně do sedu. Byl tak tvrdý a studený. Ale zároveň hladký. „Ahoj“ „ kdo jste? Co chcete? Nechtěně!“ začala jsem panikařit. „ticho!“řekl rázně „tak za 1. Jsem upír za 2.nemůžu za to co se ti stalo za 3. Si taky upír a za 4. Piješ jen zvířecí krev!“ zakřičel na mně ale já dál kladla jen otázky „kdy?jak? proč?proč já?“ „ je to asi v genech ale nepoznáme to prostě to příjde a nikdo to neovlivní“ „ řekni mi víc“ „ dobře takže si upír a ti mají dobrou paměť si rychlá a silná stačí“ „nevím“ „ co ještě?“ „ dobře stačí .. zatím co teď?“
Naráz mně začalo pálit hrozně v krku „auu“ „co je?“ „ začalo mně bolet v krku“ „máš hlad no spíš žízeň a to znamená lov , půjdeme lovit“ „kam a jak?“ „do lesa a zvířata vše ti vysvětlím“ „dobře tak jak?“ „nech to na tvém já!“
2.kapitola je Lov a ta tu bude brzo!
...
(Lithianne, 4. 11. 2011 15:51)