2.kapitola- Celá
2.díl Lov
Nadechla jsem se a ucítila jsem vůni fialek leknínů na potůčku stromů co kvetly krásnými bílými kvítky A pak jsem ucítila vůni zvířete. Přesněji srnky „Au“ vydechla jsem po stažení mého krku. „správně teď uši „ slyšela jsem na kilometry daleko . Slyšela jsem zpěv různobarevných ptáčků šumění bublání potoka šelest stromů prohýbajících se pod větrem . Ale pak co sem slyšela sem snad ani slyšet nemněla slyšela sem tlukot srdce. Obličej se mi nejspíš zkřivil bolestí „ ještě líp“ pochválil mně a pak řekl rozkaz „běž“ Běžela jsem neuvěřitelnou rychlostí květiny přišly tak rychle a tak i odešly . Potůček byl potok.Velký potok 1 jsem zaváhala ale pak jsem se odrazila a přeskočila ho jediným skokem.Zastavila jsem se až mezi stromy.Viděla jsem na mýtinu kde stáli 4 srnky.Přiběhl za mnou. „dobrou chuť“ řekl mi a já se vrhla skrz stromy přímo na 1 zvíře.Vypadalo velice vyděšeně a snažilo se utéct . Ale nemnělo ani tu nejmenší šanci.Ale i tak jakou máte šanci když vás drží kámen? Nedokázala jsem to déle natahovat,vždy mně vadilo když někdo musel trpět tak jsem se co nejrychleji zakousla do krku.Moje zuby proklouzly lehce a rychle. Krev byla sladká a lepkavá . Zvíře se za chvíli přestalo cukat jenže krev přestala téct.Odhodila jsem tělo a podívala jsem se na Toma. „mám praxi taky ji budeš mít po pár letech“ takže já budu navždy ta zlá? Ten vrah? Ale moje tělo mnělo jiné myšlenky bolest v krku ještě nepřestala. „ jak dlouho po .. po tom přejde bolest ?“ „hned ale 1 srnka nestačí“
Co?ještě to snad ne…..opět jsem zapojila oči a uši a rozběhla jsem se . Teď byl medvěd součástí mého jídelníčku.Moje nohy prchali jak jen mohly a do zvířete jsem vší silou narazila.Odletěl několik metrů daleko . Chytla jsem ho za hlavu a kousla .Bylo vněm víc krve než v srnce .A až jsem skončila bolest přestala. „ještě tě to bolí“ „ne..hele kdo vlastně jsi?“ „jsem tvůj průvodce byl jsem k tobě vyslán jako průvodce od králů“ Dívala jsem se na něj 1 trochu zmatně a on na mně taky . Pro vysvětlení jsem vzala do ruky kámen a rozdrtila ho napadrť. „myslím si že ochránce nepotřebuju“ „no ok tak jako vysvětlovatel..“ „tak to beru“ a usmála jsem se na něj „před lidmi se musíš chovat jako člověk. „dobře“ „a z důvodu kontroly z tebou budu chodit do školy a sedět v lavici a u oběda a doprovázet tě domů či na lovu“ super to nebudu mít soukromí nikde? „jak dlouho?“ „dokud to bude potřeba“
„aha“ „je pozdě pojď za mnou“ .Rozběhl se a já za ním.Zastavil se až u nás před domem.Tak běž domů . Já dojdu oknem.Odemkla jsem dveře a šla domů. „Ahoj“ řekla mi mamka „Ahoj“ „kde jsi ježiši byla?si celá špinavá!“ začala kolem mě skákat a čistit mně „venku s ..kamarády“ „A proč ses tak zřídila?“ „spadla jsem“ „aha nestalo se ti něco?“ „ ne jsem unavená půjdu spát“ „dobrou noc“ „dobrou“Dala jsem jí pusu a i tátovy.šla jsem do pokoje. „kde jsi?“Zeptala jsem se do prázdna. Otevřelo se naráz okno a on už stál přede mnou „tady“ usmál se „nejsem unavená to je divné..umně teda aspoň“ „mi nespíme“ Co konec snů to ne… „a co děláš celou noc?“ „spím ale po upírsku“
„jak?“ „takhle“ Naráz se zastavil udělal ze sebe sochu a zavřel oči .Udělala jsem to stejné . Čas naráz plynul rychleji .Nastavila jsem si budík a vrátila se k upířímu snění.
Více zase příště u kapitoly Ráno
Simple Ways to Mark down Blood Distress
(AAbalryGlada, 8. 10. 2018 7:35)